Venkovní malby, aneb šíříme pozitivní znaky

Pár dní předtím začalo vědomí cukat, že se mu nechce, je to zbytečné, stojí to spoustu peněz a tak dále. Naštěstí, co se aktivit týče, nemám problém ho ignorovat. Lidé přijeli den předem a neměli jsme nic. Ani barvičky, ani šablony, ani nástroje na malování a ani jsme nevěděli, co budeme malovat. Jako „náhodou“ jsme se potkali ve městě s dalšími přáteli, sedli do auta a jeli nakupovat věci. Nikdo nevěděl, jaké barvy se hodí, prodavači vše vyřešili za nás. Bylo to nádherně spontánní, vědomí vůbec netušilo, co bude další minutu.

Samotné kreslení bylo… Ani nevím jaké, mně osobně vědomí začalo chytat na to, že to není tak, jak ono chce… Naštěstí kolem bylo spousta lidí, kteří doslova zářili láskou a zde byla cítit podpora přátel. Bylo to krásné! Osobně jsem namalovala jen jeden maličký obrázek, ale při jeho tvorbě jsem se cítila krásně a chtělo se do něho vložit vše. A myslím, že to tak cítili všichni. Tolik kolemjdoucích se zastavilo! Někdo jen ukazoval palečky nahoru, jakože „super“, někdo se zastavil a dobu jen stál a koukal. Někdo se vracel během dne opakovaně a někdo dokonce vzal štětec a přidal se k nám.

Ze všeho nejkrásnější pro mě ale bylo a je, slyšet přátele, kteří sem jeli několik hodin, jak se jim to líbilo, že toho tolik pochopili, poznali, že jim to něco dalo! Chci říct, že nešlo o samotné obrazy, nešlo o výsledek, ale právě o tu jednotu a vše, co tomu předcházelo, i co následovalo. Přípravy, noční rozhovory, společné meditace (které jsem zaspala, ale hlavně, že i tak byla cítit jednota 😊). A to je to, co nám všem chci říct, to je to, proč nemohu nepracovat, proč nemohu sedět doma sama. Tak moc se chce být s lidmi, tak moc se chce konat! Protože právě při tom dějství, při maximální vytíženosti vědomí, pociťuji takovou svobodu, skutečnou radost! A najednou cítíš takový příval sil. Při tom konání, co bys nedělal – ono to stále roste a ty chceš dělat víc a víc, protože jinak ani nemůžeš.

Ještě chci říct, že tím to neskončilo. Začala jsem stříhat video, abych ho dala na platformu, jako příklad úspěšného projektu a do Dobrých zpráv. A „plánovala jsem“ malinké video, minutové. Poslala jsem ho a přišlo tolik dalších nápadů, jak ho zlepšit! Vzala jsem foťák a šla dotočit záběry do města. Když už vědomí začínalo štěkat, že tam jsem moc dlouho a doma je hodně práce, říkala jsem si, že tedy dobrá, udělám posledních pár záběrů a pojedu.

Ještě tomu předcházelo to, že jsem (pár hodin předtím) měla do sluchátek puštěné „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému.“ Nevím, co tam říkali, ale najednou přišel takový pocit uvědomění, že já žiju vnějším. A jsou jen chvilky vnitřního. A tak se zachtělo to změnit, tak se zachtělo konat s Bohem. Byl to takový moment, kdy víš přesně, co je třeba…

Nu a tedy zpět do chvíle po pár hodinách, kdy vědomí už mě hnalo domů. Jdu v centru ke kostelu, natáčím a slyším krásnou klavírní hudbu. Procházím okolo a vidím pouličního umělce sedět před kostelem, jak hraje a u něj sedí člověk na vozejku. Byl tam sám. Oni dva. Taková atmosféra kolem nich byla! Já nemohla jít dál. Byl to moment, kdy víš, že nemůžeš jen tak odejít, i když vědomí křičí. Chvíli jsem je natáčela a pak šla k nim. Jen jsem stála, koukala na ně a … byla. A pak se zeptala, jestli nevadí, že jsem je natočila. Oba dva s nadšením řekli, že vůbec ne, že jsou rádi, ať natáčím dál. Nu, raději jsem si s nimi povídala. Ukázalo se, že pán na vozejku je muslim ze Saudské Arábie, česky moc neuměl. A že přijel na nákupy, ale když slyšel klavír, zůstal venku a Byl… Bylo vidět, že Je. Říkal, že je to čas pro něj… Natočili jsme rozhovor pro Jediné Zrno 😊. Klavírista dál hrál a já tam s nima zůstala sedět. Prostě jen tak. Bylo to neuvěřitelné. Taková atmosféra kolem! Byl tam Bůh a já si skutečně připadala jako anděl, právě proto, že tam byl s námi Bůh. A vsadím se, že to cítil každý, protože lidé chodili a každý zpomalil, díval se, někdo chvíli poslouchal…

Šla kolem slečna, smála se na mě jako sluníčko a na tričku měla znak Allat a nad ním kosočtverec 😊.

Chtělo se mi podělit se s Vámi, protože i záběry ve městě bylo dějství. I tehdy bylo konání. A i tehdy byla příležitost poznat Boha a snad i víc, pocítit ho společně s dalšími.

Děkuji Vám všem!
Markéta.